Eucharistie

Co je to eucharistie? Řecké slovo eucharistein znamená děkovat. Setkáváme se, abychom vzdali díky v modlitbě. A to je snad nejdůležitější postoj křesťana. Eucharistie dokonává život v Božím společenství zde na zemi. Dnes jsme zvyklí mnohé naše lidské zvyky individualizovat a každý chce mít na všechno svůj názor a ten si prosadit, a proto je někdy mnohem složitější být si blízko. Proto je eucharistie vyvrcholením společného setkávání a centrem veškerého dění v životě z víry, jsme nejblíže Bohu a máme být (nej)blíž i sobě. Nikde jinde se nesetkáme s Bohem tak niterně jako v eucharistii. Proto eucharistii vnímáme jako vrchol naše pozemského života. V ní se všechno začíná a k ní směruje vše, co se týká křesťanského života. V eucharistii prožíváme celou pravdu o našem životě. Když někomu za něco poděkujeme, vážíme si jeho daru. Život je příliš cenný na to, abychom za něj někomu nebyli vděčni. Bůh nám daroval sebe v Ježíši Kristu, který obnovil náš život poškozený hříchem. Víme, že pokud se má z obilí stát chléb, musí projít jistým procesem zániku. Podobně Ježíš vzal na sebe naši smrtelnost a zemřel za nás na kříži, ale jeho život nezanikl, věříme, že vstal z mrtvých, a proto se pro nás mohl stát pokrmem. Tento pokrm je skutečně Tělo a Krev Páně a my se potřebujeme nechat nasytit samým Bohem, který je, jak věříme, opravdově přítomný v chlebě a víně.

Eucharistie "je oběť Těla a Krve Pána Ježíše, kterou Ježíš ustanovil, aby pro všechny časy, dokud znovu nepřijde, zachoval v trvání oběť kříže a své církvi tak zanechal památku na svou smrt a na své zmrtvýchvstání. Je znamením jednoty, poutem lásky a velikonoční hostinou, v níž je požíván Kristus, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka věčného života." (Kompendium KKC 271)

Pán Ježíš zve všechny: "Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím." (Mt 11,28) Pojďte se svými těžkostmi a problémy jakéhokoliv druhu. V mém stínu najdete světlo k jejich vyřešení, získáte posilu a poznáte smysl života. Pojďte a pijte z pramene mé lásky, který vám nabízím. Láska je síla, která překonává všechno, láska přitahuje, láska proměňuje, láska žije z lásky a je nejpotřebnější hodnotou. Když se člověku lásky nedostává, je mu zapotřebí obrátit se tam, kde ji může načerpat - u Ježíše v Eucharistii. Jít k přijímání znamená přijmout samotného Krista, který se za nás obětoval." (KKC 1382)

K takto velkému tajemství nemůžeme přistupovat bez přípravy. Přijímat Tělo a Krev našeho Pána může ten, kdo je pokřtěný v římskokatolické církvi a žije s ní v jejím plném společenství. Co to znamená? Takový člověk praktikuje svou víru v církvi. Pravidelně chodí do kostela a přistupuje ke svátosti smíření.

Abychom mohli Pána Ježíše v Eucharistii přijmout, nemůžeme být ve stavu těžkého hříchu a také je důležité zachovat aspoň hodinu eucharistického postu.

Eucharistie má i další různé rozměry. Společenský rozměr - Pán Ježíš tuto svátost ustanovil při poslední večeři se svými apoštoly, které vyvolil. Když byli shromážděni ve večeřadle, odkázal jim: "Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku." Nástupci apoštolů jsou biskupové. A biskupové mají za spolupracovníky kněze. Každý kněz je alter Kristus. To znamená, že zprostředkovává svátosti jménem Ježíše Krista. A každá svátost nás posvěcuje, protože je v ní přítomen Ježíš. Společenství mešní pak může pokračovat před kostelem nebo na faře, když si společně povídáme.

Eucharistie je také velikonoční hostinou, na kterou nás zve nejenom kněz, ale sám Ježíš Kristus. V Eucharistii nám dává své tělo a svou krev jako pokrm a nápoj a ve své oběti nás spojuje se sebou samým i mezi sebou navzájem. Ježíš Kristus se v rukou kněze během každé mše svaté rodí, umírá, vstává z mrtvých a nám se úplně odevzdává. Všechno se to děje pod způsobou chleba a vína díky slovům, které kněz pronáší během proměňování. "Toto je moje tělo. Toto je má krev." On je ten, který je nejdůležitější a nejvzácnější. Důležití jsou ale samozřejmě i pozvaní hosté, neboť se podílí na její atmosféře.

Eucharistie - je to osobní setkaní s Pánem Ježíšem. A abychom se na něj dobře připravili, každý z nás se osobně modlí, osobně prosí, děkuje a lituje svých hříchů již na začátku mše.

Eucharistie je to lámaní chleba. Pán Ježíš při poslední večeři lámal chléb, své tělo, a rozdával ho svým učedníkům. Kněz taky lame chléb před svatým příjmením. To znamená, ze Pán Ježíš ve svatém přijímaní se nám daruje. Čím lépe jsme na toto setkání připravení, tím více Božích milostí můžeme přijmout.

Eucharistie je obrovským tajemstvím víry. Nevidíme svátostného Ježíše, ale věříme, že je přítomen pod způsobou chleba a vína, že je přítomen v Božím slově, v osobě kněze a také ve vás, ve společenství věřících.

Co nám v tom může pomoci? Určitě ticho. Když přijdeme dříve do kostela, ztišíme se a běžné starosti necháme za dveřmi kostela, pomůže nám to lépe se otevřít duchovnímu životu a být vnímavý na to, co chce říct Ježíš mně osobně. Po svatém přijímaní je v kostele často ticho. V tomto tichu můžeme děkovat Bohu za dar Eucharistii, za dar svatého přijímání.

Dále nám pomůže soustředěnost na to, co se děje teď a tady, a nemysleli jsme třeba na to co ještě dnes musíme udělat, nebo co bude dnes k obědu.

Důležitá je i naše aktivní účast. Abychom v rámci možností společně odpovídali a zpívali. Vím, že je to teď s rouškami náročné a nepohodlné, ale věřím, že se situace brzy zlepší.

A v neposlední řadě je to radost. Prožívejme radostně to, čeho jsme svědky. Svědky velkých Božích tajemství.

A jaké je ovoce svatého přijímání? "Svatým přijímáním vzrůstá naše spojení s Kristem a jeho církví, uchovává a oživuje se milost přijatá při křtu a biřmování a roste naše láska k bližnímu. Takto posilovaná láska zahlazuje všední hříchy a chrání nás do budoucna před smrtelnými hříchy."

Eucharistie je nejúžasnějším a nejsvětějším dílem v celém stvoření a v celé věčnosti. Je to zázrak zázraků. Písmo svaté říká, že nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dává život za své přátele. A my jsme Ježíšovi přátelé. My jsme ti, kteří mají moznost přijímat Eucharistii, což je neuvěřitelným Božím darem. K tomuto daru nás přivedli naši rodiče, prarodiče, příbuzní, přátelé a kněží. Měli bychom na ně vzpomínat ve svých modlitbách. Modlitba za kněze je velmi důležitá. Přece každý z nás potřebuje modlitby, která nás učí pokoře. Učí nás, jak naslouchat druhým, jak je mít rád, jak milovat.