Zemřel emeritní papež Benedikt XVI.

Dnes 31. prosince v 9:34 hodin zemřel ve věku 95 let v klášteře Mater Ecclesiae ve Vatikánu emeritní papež Benedikt XVI. 

"Se zármutkem vám oznamuji, že emeritní papež Benedikt XVI. zemřel dnes v 9:34 v klášteře Mater Ecclesiae ve Vatikánu. Další informace budou poskytnuty co nejdříve," uvedl vatikánský mluvčí Mattieo Bruni v písemném prohlášení.

Životopis emeritního papeže Benedikta XVI.

Joseph Ratzinger se narodil na Bílou sobotu, 16. dubna 1927, v bavorském Marktl am Inn jen několik kilometrů od rakouských hranic jako třetí a nejmladší dítě Josepha a Marie Ratzingerových. Dětství a dospívání prožil v německém městečku Traunstein, asi 20 km od Salzburku. Ke konci druhé světové války byl povolán do služby protiletecké obrany a později byl zařazen do výcviku v pozemních jednotkách. Z armády ovšem dezertoval a nějakou dobu strávil v americkém zajetí. Záhy po skončení války vstoupil spolu se svým starším bratrem Georgem do semináře a mezi lety 1946 a 1951 studoval ve Freisingu a Mnichově teologii a filozofii. 29. června 1951 přijal kněžské svěcení a začal vyučovat. Nejdříve dogmatickou a fundamentální teologii ve Freisingu, později i na dalších univerzitách: v Bonnu, Münsteru, Tübingenu a Řezně. V roce 1953 se stal doktorem filozofie s dizertací o učení sv. Augustina o církvi, čtyři roky později se pak habilitoval díky práci Teologie dějin podle sv. Bonaventury. V letech 1962-5 se účastnil II. Vatikánského koncilu coby teologický poradce tehdejšího kolínského arcibiskupa, patřil zde mezi mladé reformní teology. Závěry koncilu po celý život obhajoval proti jeho kritikům. Mezi myslitele, kteří měli na Josepha Ratzingera vliv či patřili k jeho učitelům, patří Romano Guardini, Karl Rahner, Hans Urs von Balthasar či Hans Küng.

Joseph Razinger byl jedním ze zakladatelů mezinárodního teologického časopisu Communio, který vznikl v roce 1972 a vychází v mnoha jazycích dodnes. Sám patřil mezi jeho nejplodnější přispěvatele. V roce 1977 jej papež Pavel VI. jmenoval arcibiskupem Mnichova a Freisingu a ještě téhož roku také kardinálem. Ratzingerovi tehdy bylo pouhých 50 let. Napřesrok se účastnil dvou konkláve, z nichž vzešel papež Jan Pavel I. a o měsíc později jeho nástupce Jan Pavel II. Ten ho díky jeho velké teologické erudici vybral v roce 1981 do čela vatikánské Kongregace pro nauku víry a jmenoval ho také předsedou Papežské biblické komise a Mezinárodní teologické komise. Kvůli svému vatikánskému působení se Joseph Ratzinger následující rok vzdal vedení mnichovské arcidiecéze a stal se jedním z nejbližších papežových spolupracovníků. Od roku 1986 byl po šest let v čele Komise pro přípravu Katechismu katolické církve, jenž je oficiálním systematickým souhrnem katolické nauky. Jan Pavel II. ho v roce 2002 také jmenoval děkanem kardinálského kolegia, čímž stanul v čele kardinálů celé katolické církve.

Když se po smrti Jana Pavla II. stal 19. dubna 2005 papežem, bylo mu 78 let. Své papežské jméno si zvolil podle zakladatele mnišského řádu Benedikta z Nursie a papeže Benedikta XV., který stál v čele církve během bouřlivých časů 1. světové války. Jeho papežským heslem se stalo Cooperatores veritatis (Spolupracovníci pravdy), které si zvolil už jako arcibiskup. Během osmi let svého papežství navštívil 24 zemí na pěti kontinentech, včetně České republiky, kam zavítal ve dnech 26.-28. září 2009. Své rozhodnutí vzdát se papežského úřadu kvůli ubývajícím fyzickým silám oznámil 11. února 2013 a k 28. únoru téhož roku pak skutečně odstoupil. Ve Vatikánu však zůstal i nadále, uchýlil se do ústraní bývalého kláštera Mater Ecclesiae ve vatikánských zahradách a církev podporoval svými modlitbami.

(převzato z: https://www.cirkev.cz/zemrel-emeritni-papez-benedikt-xvi_18963)

Duchovní závěť Benedikta XVI.

Po smrti emeritního papeže Benedikta XVI. byl zveřejněn dokument, který Joseph Ratzinger sepsal 29. srpna 2006. 

Když se v této pozdní hodině svého života ohlédnu za desetiletími, která jsem prožil, vidím především, kolik důvodů mám k vděčnosti. Obzvlášť děkuji samotnému Bohu, dárci každého dobrého daru, který mi dal život a provázel mě různými okamžiky zmatku; vždycky mě zvedl, když jsem začal upadat, a vždycky mi znovu dal světlo své tváře. Zpětně vidím a chápu, že i temné a únavné úseky této cesty byly pro mou spásu a že právě na nich mě dobře vedl.

Děkuji svým rodičům, kteří mi dali život v těžké době a kteří mi za cenu velkých obětí svou láskou připravili nádherný domov, který jako jasné světlo dodnes ozařuje všechny mé dny. Jasná víra mého otce nás děti naučila věřit a jako ukazatel vždy stála pevně uprostřed všech mých vědeckých úspěchů; hluboká oddanost a velká dobrota mé matky jsou odkazem, za který jí nemohu dostatečně poděkovat. Moje sestra mi po celá desetiletí nezištně a s láskyplnou péčí pomáhala; můj bratr mi s jasností svých úsudků, rázným rozhodnutím a klidným srdcem vždy ukazoval cestu; bez tohoto stálého předcházení a doprovázení bych nenašel správnou cestu.

Ze srdce děkuji Bohu za mnoho přátel, mužů i žen, které vždy postavil vedle mě; za spolupracovníky ve všech etapách mé cesty; za učitele a studenty, které mi dal. Vděčně je všechny svěřuji Jeho dobrotě. A chci poděkovat Hospodinu za svou krásnou vlast v bavorském Předalpí, v níž jsem vždy viděl zářit nádheru samotného Stvořitele. Děkuji lidem své vlasti, protože jsem v nich znovu a znovu zakoušel krásu víry. Modlím se, aby naše země zůstala zemí víry, a prosím vás, drazí krajané: nenechte se od víry odvrátit. A nakonec děkuji Bohu za všechnu krásu, kterou jsem mohl zažít ve všech etapách své cesty, ale především v Římě a v Itálii, která se stala mou druhou vlastí.

Všechny, kterým jsem nějakým způsobem ublížil, prosím ze srdce o odpuštění.

To, co jsem dříve řekl svým krajanům, říkám nyní všem, kteří jsou v církvi svěřeni do mé služby: Stůjte pevně ve víře! Nenechte se zmást! Často se zdá, jako by věda - přírodní vědy na jedné straně a historické bádání (zejména exegeze Písma svatého) na straně druhé - dokázala nabídnout nezvratné výsledky, které jsou v rozporu s katolickou vírou. Zažil jsem proměny přírodních věd už dávno a mohl jsem vidět, jak naopak zmizely zdánlivé jistoty proti víře, které se ukázaly být nikoli vědou, nýbrž filozofickými výklady, které se vědy týkají jen zdánlivě; stejně jako se na druhé straně právě v dialogu s přírodními vědami naučila i víra lépe chápat hranice rozsahu svých nároků, a tím i svou specifičnost. Již šedesát let sleduji cestu teologie, zvláště biblických věd, a se střídáním různých generací jsem viděl, jak se teze, které se zdály neotřesitelné, hroutí a ukazují se být pouhými hypotézami: liberální generace (Harnack, Jülicher atd.), existencialistická generace (Bultmann atd.), marxistická generace. Viděl jsem a vidím, jak se ze spleti hypotéz vynořila a znovu vynořuje rozumnost víry. Ježíš Kristus je skutečně cesta, pravda a život - a církev se všemi svými nedostatky je skutečně jeho tělem.

Nakonec pokorně prosím: modlete se za mě, aby mě Pán navzdory všem mým hříchům a nedostatkům přijal do věčných příbytků. Za všechny, kteří jsou mi svěřeni, se den co den z celého srdce modlím.

Benedictus PP XVI

(převzato z: https://www.cirkev.cz/duchovni-zavet-benedikta-xvi_19025)